Volené orgány

Zastupitelstvo, rada, výbory, komise

Zastupitelstvo MČ, Výbory zastupitelstva, Rada MČ, Komise zřízené radou, …

Více

Historie naší MČ

Městská část Praha 15 leží v jihovýchodní části hl. m. Prahy. Vznikla dnem komunálních voleb 18.11.1994 spojením katastrálních území Horní Měcholupy a Hostivař s počtem obyvatel (k 30.9.2010) 30.891 a rozlohou 1.026 ha.

Do její správní působnosti náleží dle Statutu hl. m. Prahy od 1.7.2001 ještě další čtyři městské části Praha - Dolní Měcholupy, Dubeč, Petrovice a Štěrboholy. (Do 30.6.2001 to bylo devět městských částí). Celková rozloha činí 2.820 ha s celkem 44.492 obyvateli (k 30.9.2010 dle ČSÚ).

Historie

Horní Měcholupy

Výklad vzniku jména naznačuje, že Horní Měcholupy byly založeny na trase dávné obchodní cesty, v místě hlubokých lesů, kde se zdržovali "lupiči měchů" - zavazadel. První zpráva z roku 1293 zmiňuje Alberta z Měcholup, jako kněze u sv. Jiljí, který pravděpodobně pocházel z místního vladyckého rodu v dnešních Dolních Měcholupech, kde později existovala tvrz. Z rozšiřujících se Měcholup, stále bez upřesňujícího rozlišení, pocházeli bratři Albert a Mikeš, zmiňovaní v letech 1309 a 1322-1349. První zápis o samostatné obci sahá až k roku 1353, kdy pražský měšťan Fridolín Pfeffer odprodal dvorec situovaný v Malých Měcholupech - "in Mecholup Minori" Mikuláši Klementerovi.Klementerové vlastnili i sousední Petrovice a pro tento petrovický díl Horních Měcholup se užívalo jméno Měcholupce. Historie Dolních a Horních Měcholup se prolíná v hospodářském dvoře a obytné tvrzi z r. 1364, které náležely přednímu pražskému patriciji Jakeši Rechcerovi. V roce 1382 byl majitelem tvrze Prokop Bohuslavův ze staroměstského patricijského rodu Olbramoviců a od něj pochází i spodní pole pravé poloviny štítu současného znaku.

Roku 1519 byla část Horních Měcholup v držení Anežky Lešanské z Čečelic. Další díl obce patřil rodu Zápských ze Záp. Roku 1567 je zmiňován Václav, kovář z Měcholup. Je to první zpráva dokládající kovárnu v Horních Měcholupech. V roce 1654 náležely Horní Měcholupy uhříněvskému panství. Tereziánský katastr obsahuje údaje o majiteli petrovického dílu H. Měcholup, jímž byl Jan Jindřich hrabě z Bissingen, dále se zmiňuje o 6 selských usedlostech, krčmě a kovárně.

Horním Měcholupům dominoval dvůr, (stál na místě dnešního kulturního domu Varta) jehož novogotický vzhled připomínal záměček. V r. 1862 byl majitelem dvora Josef Lustig, po r. 1875 Tomáš Velz, od r. 1880 krajský hejtman baron Ludvík Malovec z Hradce Králové a poslední majitelé byli manželé Procházkovi, kteří vlastnili i petrovický dvůr. Ten v r. 1908 prodali hraběnce Marii Antonii Silva-Taroucové, roz. Nostitz-Rhieneckové. V r. 1845 bylo v Horních Měcholupech 16 domů se 79 obyvateli.

Roku 1899 byl založen Sbor dobrovolných hasičů.

Stará pohlednice Horních Měcholup
Stará pohlednice Horních Měcholup

V r. 1920 byly Horní Měcholupy uznány za samostatnou obec a proběhly první volby do zastupitelstva. V r. 1968 byly připojeny k Praze. Postupem doby změnily Horní Měcholupy tvář vesnice ve velké sídliště s počtem obyvatel přes 12 tisíc. Na místě původní usedlosti dnes stojí kulturní dům Varta a od ledna 1999 funguje nově postavený Dům s pečovatelskou službou a 89 malometrážními byty pro seniory a zdravotně postižené.

DPS
DPS

Hostivař

Název získala podle jakéhosi Hostivara (přezdívka vlivného muže spojená s činností) pravděpodobně sídlícího na ostrožně nad Botičem. Hostivar pro "hosty" (staročesky - cizince) vařil nebo je varoval, chránil. Obojí výklad má pozitivní smysl. Hostivař je poprvé písemně zmíněna v Kosmově kronice r. 1068, kdy přemyslovská knížata (synové Břetislava I. a současně bratři panujícího knížete Vratislava II.) Konrád, Ota a Jaromír se rozložili, se svými vojsky, na lukách u Hostivaře, neboť panovník chtěl pominout rodové závazky a dosadit na uvolněný biskupský stolec svého oblíbence. Spor Vratislava a jeho bratří dopadl dobře a Přemyslovec Jaromír byl zvolen biskupem. Roku 1132 ves Hostivař (villam Gostiwar) darovala Přibyslava, vdova po velmoži Hroznatovi, spolu s blízkým lesem Bosákovníkem, špitálu Sázavského kláštera. Druhá část patřila bohaté pražské rodině Rostů (před r. 1327 Fricek, který ji postoupil bratru Donátovi - s nimi měli poddaní časté spory pro jejich krutost) a třetí část náležela r. 1328 ke kapli sv. Vavřince na Vyšehradě. Další zpráva, a první o existenci tvrze, je z r. 1364, kdy na ní sídlil vladyka Petřík z Lešťan. Roku 1437 potvrdil král Zikmund zástavní právo na klášterní část Hostivaře Janu Zajímači z Kunštátu a 13. dubna 1462 toto právo potvrdil i král Jiří z Poděbrad.

Hostivař před koncem první třetiny 16. stol. náležela k panství Slavatů z Chlumu, jehož středem byl Kostelec nad Černými Lesy. Zvláštní díl Hostivaře byl v držení Jana Rakovnického z Perče. Po jeho smrti dědil majetek jeho syn Václav, jemuž král Vladislav Jagellonský r. 1503 v Budíně potvrdil "dvůr poplužní v Hostivaři nade vsí..." jako dědičný majetek. Protože Václav Rakovnický neměl děti, odkázal vše roku 1506 sestrám z rodu Švíků z Telce - Dorotě Vlčkové a Kateřině Švíkové. Dalším hostivařským pánem se stal Kateřin vnuk Viktorin Švík z Telce. Po jeho smrti majetek zdědila jeho matka Johanka ze Zahrádky, která se před r. 1532 znovu provdala za Jana Koutského z Kostelce. Ten, v r.1541, po smrti Johanky, postupně skoupil celou Hostivař (tím skončilo i staleté spojení obce se sázavským klášterem) a došlo k zásadní přestavbě a nové výstavbě tvrze (v centrální části dnešního Toulcova dvora). Následní dědicové od r. 1554, synové Karel a Pavel, se začali psát Hostivařští z Kostelce. Při dělení majetku se stal majitelem celé Hostivaře Karel, později Pavel, ale ten v r. 1569 vše prodal Čeňku Mičanovi z Klinštejna a od něj r. 1577 koupil tvrz a dvůr Hostivař nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka, což mu potvrdil i Pražský sněm a císař Rudolf II.. Hostivařští tak patřili k úřadu nejvyššího purkrabí pražského až do r. 1783 (z erbu Rožmberků vychází i horní pole pravé poloviny štítu znaku městské části Praha 15), kdy přešla Hostivař pod administraci zemské správy a purkrabím byl pouze vyplácen roční důchod. V r. 1860 přešla Hostivař pod správu země České a byla převedena z bývalého Rakovnického kraje pod okresní hejtmanství se sídlem v Karlíně a od r. 1884 se sídlem na Královských Vinohradech. V r. 1890 měla obec 1326 obyvatel žijících ve 122 domech.

Stará pohlednice Hostivaře
Stará pohlednice Hostivaře

Od r. 1702 sloužila první dřevěná škola, 5. dubna 1840 se dostavěla kamenná škola a v r. 1895 byla postavena nová škola na Trhanovském náměstí, která slouží svému účelu dodnes a v její druhé, přistavěné části nyní sídlí Sportovní klub bojového umění Hostivař. V r. 1871 byla dána do provozu železnice a od r. 1882 funguje v Hostivaři i nádraží. Na přelomu století začaly v Hostivaři vznikat první továrny a mnoho z nich existuje dodnes, i když pod jinými názvy.

V r. 1922 byla Hostivař připojena k Praze. 3. ledna 1954 přijela do Hostivaře první tramvaj č. 24, která navazovala na tramvajovou linku č. 4, končící v Zahradním Městě. K rekreačním účelům slouží od r. 1962 Hostivařská přehrada s přilehlým lesoparkem a od počátku 80. let i nově vybudovaný sportovní areál s krytým bazénem a víceúčelovou halou. Od 70. let vzniklo několik nových panelových sídlišť. V r. 1996 začal v Hostivaři fungovat Centrální depozitář Národní knihovny ČR s kapacitou 4 miliony svazků.

V blízkém okolí přehrady se nacházejí Meandry Botiče, které byly vyhlášeny za chráněné přírodní území a oblast Staré Hostivaře za památkovou zónu.